To odhodlání bylo neskutečně silné
Přijmout velkorysou nabídku daru Kongregace sester Nejsvětější Svátosti a pustit se do dobrodružství s nejistým koncem? Založit zařízení pro nemocné roztroušenou sklerózou ve zchátralé jezuitské rezidenci?
V hospici se v letech 1996 – 2000 pan ředitel, Miroslav Wajsar, setkával s lidmi s roztroušenou sklerózou: „Byly to velmi silné příběhy. Příběhy lidí, které nemoc upoutala na vozík, a přesto se nevzdali. Pamatuji si paní P., které navzdory své nemoci podporovala umírající i hospicový personál.“
Celý rozhovor s panem ředitelem pro Katolický týdeník.
Dnes je v Domově na 4 budovách 88 lůžek pro nemocné roztroušenou sklerózou. O klienty pečuje více než 100 pracovníků přímé péče. Za 20 lety byly poskytnuty tisíce rehabilitačních pobytů. Dnes to může znít jako samozřejmost, ale začátky byly velmi krušné. Je to skutečný zázrak, co se za pomoci mnoha dobrodinců podařilo vybudovat. Přenesme se společně do roku 2001, kdy bylo v Domově ani ne 20 zaměstnanců a připravovalo se otevření prvních 14 lůžek pro pacienty.
Ze vzpomínek „pamětníků“
aneb jak se budovalo prvních 14 lůžek v Domově
„Do nové práce jsem se velmi těšila. Při příjezdu jsem se však doslova lekla stavu budovy, ve které mám pracovat. V té době se topilo ještě uhlím a koksem. Údržbář měl na starost to hlavní - aby bylo teplo. Obědy se tehdy ještě dovážely. Rekonstrukce probíhala za pochodu a to doslova. Pamatuji si, jak přišli zedníci a uprostřed kanceláře vykutali díru pro budoucí shoz prádla.“
K. Petříková, vedoucí provozu
„Složit ten tým a vychytat, aby to všechno fungovalo bylo nesmírně náročné. Neměli jsme žádnou techniku. Polohovat a přemísťovat klienty nám pomáhali i samotní údržbáři. Klienti k nám už tehdy jezdili ze všech koutů republiky. Jednu klientku jsme doslova vytáhli z jedné LDN z Brna. Byla ve strašném stavu, přitom to byla mladá vysokoškolačka. V Domově s ní bylo veselo a hodně jsme jí pomohli. Prožila tu krásné poslední roky života.“
J. Zábrodská, sociální pracovnice
„Vyškolený zdravotní a ošetřovatelský personál se o klienty stará 24 hodin denně. Režim dne je maximálně přizpůsoben potřebám a zvyklostem klienta. Ráno nikoho nebudíme, každý vstává podle svého zvyku. Dvakrát denně se scházíme u společného jídla. Dopoledne se každý den cvičí na lehátku a na motomedu, odpoledne pacienti nacvičují chůzi v chodítku, vše samozřejmě přizpůsobujeme možnostem každého člověka.“
Ošetřovatelský rehabilitační program (z výroční zprávy 2004)
„Ta nemoc pro mě znamená velké odříkání. Práce, tanec i 25 let manželství. To vše mi bylo vzato. Místo toho jsem dostal cévku a invalidní vozík. Pak jsem však v jednom bulletinu viděl fotku vstupní brány do Domova sv. Josefa s informací, že otevírají oddělení pro nemocné roztroušenou sklerózou. Poprosil jsem syna, aby tam zavolal, jestli to není nějaká sranda. Sranda to nebyla, druhý den přijel s přihláškou.“
klient Jožka, domovský „pošťák“
„Nejsilnější pro mě bylo setkání s prvními pacienty přijatými do Žirče. To, že je tu Domov i dnes je 20 let důvěry v Boží požehnání. Každý rok totiž stojíme před nelehkou skutečností, že nám chybí 15 – 20% prostředků. Bez dárců by Domov nikdy nebyl opravdovým domovem.“
M. Wajsar, ředitel oblastní charity
První krůčky Domova v datech:
- září 2001 – zahájena 1. etapa rekonstrukce
- prosinec 2001 – slavnostní otevření 1. oddělení (zdravotní pobyty)
- září 2002 – zahájena 2. etapa rekonstrukce včetně podkroví a kaple
- prosinec 2002 – slavnostní otevření 2. oddělení (dlouhodobé pobyt)
- srpen 2003 – zahájena 3. etapa rekonstrukce včetně sklepení
- prosinec 2003 – dokončení rekonstrukce 3. oddělení (krátkodobé pobyty), otevření rehabilitačního centra
- říjen 2004 – zahájení rekonstrukce Domu v zahradě, modelový projekt chráněného bydlení pro seniory pečují o své blízké s RS
- listopad 2004 – zrekonstruováno nádvoří
Druhý díl seriálu si můžete přečíst tady.