Pan Pavel, neustále usměvavý pacient, který navštěvuje Domov svatého Josefa pravidelně již pátým rokem, vždy na dva měsíce, je toho příkladem.  

Oslavil 56. narozeniny a pak to začalo

Psal se rok 2012, oslavil 56. narozeniny. Pomalu ale jistě si začínal plánovat důchod, koupi kola, na kterém projede kus světa i výlety s vnoučaty, na které do té doby kvůli pracovní vytíženosti neměl mnoho času. „Začalo to brněním v pravé ruce, myslel jsem si, že jde o karpální tunely. Později se přidala neschopnost běhu, nakonec jsem nemohl dojít ode dveří domu ani na chodník. Lékař mě poslal na internu, nic nenašli. O měsíc později následovala magnetická rezonance, kde zjistili, že mám asi pětadvacet ložisek, z toho tři na páteři. Zhroutil se mi svět.“  

Spousta času v ordinacích

Začal trávit spoustu času v ordinacích specialistů. „Chodil jsem na kapačky, měl různé léky. Vše ale vysadili, když z krve zjistili, že mám něco se žlučníkem. Rovnou si mě v nemocnici nechali a místo podání infuze mi vzali žlučník. Postupem času se přidaly další komplikace, trombóza i zápal plic,“ vzpomíná s úsměvem, jako kdyby o nic nešlo.  

Léčba panu Pavlovi nepomáhala, na biologickou neměl kvůli vysokému věku nárok. Progresivní forma nemoci postupovala rychle, nakonec skončil na invalidním vozíku. Je to ale bojovník a nehodlal se vzdát. „Rehabilitační pobyty v nedalekých lázních nepomáhaly, péče je tam skvělá, ale není zaměřená na můj problém.“  

Právě v lázních se od dalšího pacienta dozvěděl o specializované péči v Domově
sv. Josefa v Žirči a neváhal. „Je to tu skvělé. Místní personál nemoc zná, ví, co a jak. Nemusím nikomu nic vysvětlovat, všem se věnují na 110 % a přesně podle jeho potřeb. Panuje tu velice milá a přátelská atmosféra. Jezdím sem rád, rodina si na chvíli odpočine od péče o mě, já si připomenu různá cvičení, naučím se nová a vyzkouším spoustu rehabilitačních postupů, ke kterým se normálně nedostanu. Jediná věc, která mi tu chybí je bazén,“ usmívá se.

Nikdy se nevzdat!

„Lidem s RS bych chtěl vzkázat, aby se za svou nemoc nestyděli a nebáli se říct si
o pomoc. Všichni, co se o nás starají a pomáhají nám, jsou velice ochotní profesionálové bez předsudků. Je důležité začít se s nemocí prát co nejdříve, neustále se vyvíjí nové a nové léčebné metody. Člověk to nesmí vzdát.“ 

Na otázku, co by Domovu ke dvacetiletému výročí vzkázal, řekl: „Domovu přeji hlavně aby o jeho existenci vědělo co nejvíce lidí, aby se rozšířilo povědomí
o roztroušené skleróze, nemoci, kterou si člověk nezpůsobí sám... Určitě by bylo potřeba i víc míst, jako je tohle. A samozřejmě ještě alespoň dvakrát tolik let působení a co nejvíce lidí, kterým tu pomohou.“

Pomoci lidem jako je pan Pavel můžete i Vy na www.domovenka.cz. ♥ Děkujeme ♥