Nestěžuju si, jsem tu spokojená, dochází za mnou věrně každý den moje „sousedka“ z řad žirečských obyvatel a tak můžeme spolu povídat a já, milovnice tabáku, se oddat této neřesti. Den, který Vám chci popsat se ale tomuto „stereotypu“ hoooodně vymykal:

Měla jsem svátek. Přišly za mnou dvě ošetřovatelky, že mají volno a ať se připravím na „překvápko“ v podobě tajného výletu, tedy za brány Domova. Byla jsem zvědavá a těšila jsem se. Hned ráno jsme vyrazily. Blížily jsme se k České Skalici. Ony věděly, že je to mé rodné město. Před očima se mi míhala pro mě tak známá místa….asociace vzpomínek na mládí, na to, kdy jsem byla ještě zdravá, na „normální“ život….Za chvíli zastávka. Domov důchodců – jak věděly, koho bych chtěla navštívit? Koho jsem tak dlouho neviděla? Setkání s maminkou bylo nečekané a radostné…

Následovalo pozvání na něco dobrého. Vše hradila děvčata!

Prožila jsem den, na který budu ještě dlouho vzpomínat.

Děvčata nechtějí být jmenována. O to víc si jich vážím a chci jim aspoň takto poděkovat!!!!!!!

Olga